Zombie Night Run je další ze série zážitkových nočních běhů organizovaný pod taktovkou Event media s.r.o. Během podpoříte nadaci Kapka naděje, která pomáhá dětským oddělením nákupem diagnostických přístrojů a přispívá k zvyšování komfortu dětí v nemocnicích.
Strašidelný Zombie Night Run se konal stejně jako loni na Vítkově. Tentokrát jsem na závod nejela sama. Ve škole, kde učím se roznesla informace o mé účasti na Night Runech. Žáci začali zjišťovat podrobnosti o závodech a vybrali si pražský Zombie Night Run. Popravdě jsem jejich zájmu nepřikládala velký význam. Znáte to, děti se rychle nadchnou a rychle zapomenou. Šest holek však nezapomnělo. Jejich rodiče věděli, že se nejedná o žádnou školní akci, ale o mou soukromou aktivitu, zajistili holkám lístky a jeli jsme.
Na 5km trase nás straší zombíci hned na několika místech. První kontakt ZOMBIE je docela v pohodě. Zombíci se motají na silnici a děsivou atmosféru dotváří kouř. Trasa pokračuje dolů z kopce, po schodech a pohodovou rovinkou podél kolejí. Běh si maximálně užívám do doby než se mi rozváže podruhé tkanička. V tu dobu mě předbíhají moje žačky a já mám radost, protože předběhnout učitelku je zážitek.
Tunel strachu už taková pohodička není. Zombíci se do strašení pořádně opřeli, takže jsem taky párkrát „zapištím strachy“. Za tunelem už není běh taková brnkačka, cesta pomalu ale jistě stoupá. Na konci cyklistické stezky nás zombík žene na krvavé schodiště. Schody lemované zombíky jsou horor. Ony jsou horor i bez zombíků. Jsou nekonečné. Vnímám už jen bolest ve stehnech. Pevně doufám, že za schodištěm bude rovinka, kde nohy aspoň trochu vyklepu.
První zrada, za schodištěm je další kopec. Konečně vidím rovinku a cílovou bránu. Vydávám ze sebe všechnu energii a.. zrada. Cesta se stáčí v ostrou zatáčku a vracíme se oběhnout památník. Následuje beznaděj, protože všechna zbývající síla padla na zdánlivý konec. Mám chuť se na celé závodění vykašlat a dojít do cíle pohodovou chůzí. Dochází mi, že je to jen trucování a sbírám poslední zbytky sil. Jak se dostávám do cíle už nevnímám, jen mrknu na čas a nemůžu uvěřit svým očím. Čekala jsem ho mnohem horší.
Z výsledků zjišťuji, že osobko sice o minutu nepadlo, ale ve srovnání s předchozími pohodovějšími Night Runy, jsem o 15 míst výš a 20. v kategorii taky není úplná tragédie. Holky mi udělaly radost jak dítěti o Vánocích. Jedna z nich vybojovala 3. místo v kategorii, další 6. pak 9., 19. a 24. Vzhledem tomu, že jsme z druhého konce republiky a od odjezdu posledního vlaku nás dělilo 20 minut, rozebíraly jsme emoce cestou na nádraží.. a pak další 4 hodiny ve vlaku.
Není nic krásnějšího, než vidět radost a nadšení v očích dětí. Zaběhnout si spolu s žáky a slyšet „slibte, že pojedeme i příští rok.“ Zombie Night Run nám naservíroval nezapomenutelné zážitky, možnost překonat sama sebe a nabil emocemi.
Poděkování patří organizátorům. Závod byl perfektní i po organizační stránce. Danovi Šulcovi za ochotu a pomoc na místě, Marku Jiskrovi za podporu, sponzorům (Mizuno, Čeps, NN, Inogi, AMC) a Como3 gym za přípravu.