Původní plán “dojedeme k hranici s Bosnou a ráno budeme fotit”, se v průběhu cesty díky mému “jeď kam zvládneš”, změnil ve 1000 km trip. A tak jsme dojeli až k vodopádu (Jajce). Normální lidi by sehnali ubytování a šli spát. To by ale nebyl Čižmi, aby jen co zastaví auto, nebral foťáky s jeho oblíbeným “dělej, fotíme”. A tak se ocitám zachumlaná do mikiny, v žabkách a foťákem na stativu před hučícím vodopádem.
Z polospánku mě úspěšně dostává mrholení z masy vody padající do řeky pod ním. Fotit v noci je fajn, ale čekat na paprsek světla z pohyblivého reflektoru, to už je jiná liga. Skoro jako fotit koncert v černém Rock Café s tím rozdílem, že v Roc Café je víc reflektorů, takže aspoň nějaké světlo. Čižmi je klasicky někde v háji. Nekladu nízké cíle, nezbývá, než se s tím poprat sama.
Po době sebetrápení se ve snaze vyfotit vodopád aspoň na úroveň “přijatelné” docházím k nekompromisnímu závěru, že fotit v černých klubech je brnkačka a hlášky kolegů “bylo blbé světlo” jen výmluva. Jde se spát.
Ráno nás budí hudba linoucí se z nedaleké mešity. Poznávání cizích kultur mám celkem ráda, avšak v 5h ráno po necelých 3h spánku, z toho nadšená zrovna nejsem. Poznávám na vlastní kůži, že závěry výzkumů o spánkové deprivaci jsou fakt pravdivé. Nápad jet hned dál objevovat krásy Bosny a Hercegoviny, místo poslouchání modliteb muslimů až do konce, vítá i Čižmi.
Infrastruktura Bosny je poměrně jednoduchá. Vede jí jedna hlavní silnice. Šance ztratit se je minimální. Skály, lemující silnici, které se sem tam uvolní (soudě podle kamení na cestě a cest po balvanech) dodávají jízdě trochu adrenalinu.
Pozornost poutá malebná krajina. V Bosně téměř neuvidíte stavby, nízká hustota zalidnění (69 obyvatel / km2) při celkovém počtu 3,5 mil. obyvatel, je docela znát. Doporučuji si naplánovat hlavní body cesty předem a natankovat plnou. Šance, že potkáte benzinku a kolemjdoucí, je poměrně nízká. V dálce vidíme shluky neobydlených domů a nedostavěných paneláků, pozůstatky bosenské války (1992 – 1995).
Projížďka Bosnou působí doslova relaxačně. Zastavujeme každou chvíli, protože nevyfotit ji, by byl hřích. V zápalu focení zapomínám na riziko nevybuchlé munice (minová pole), rozeseté po celé Bosně.
Bosna a Hercegovina je také známá propojením 3 kultur (Bosňáci, Srbové a Chorvaté) a náboženství (katolíci, pravoslavní a muslimové). Bosna nás natolik uchvátila, že objevování kultur a místních tradic ponecháváme na příští návštěvu. Rozhodně zde nejsme naposled.
