V sobotu jsem si nenechala ujít Alisrun, Bystřický běh s úsměvem a dobře jsem udělala. Přestože stále nemůžu běhat, užila jsem si závody maximálně, a to v roli “support týmu běžecké skupiny NVPP.”
I přes všechny Covid-obstrikce byl závod organizačně perfektně zvládnutý. V parku PZKO si přišli na své nejen diváci a běžci, pro které bylo nachystáno zázemí, ale i děti, které řádily ve workout centru.
Role Support týmu pro mě jako běžce byla nová, na jednu stranu chcete hrozně moc běžet krásnou krajinou a užít si kopce, na druhou stranu je to cenná zkušenost vidět závod i z druhé strany.
Nejdříve startovaly děti, po nich následoval běh handicapovaných. Po vyhodnocení obou závodů následoval 11 Km Hlavní závod a poté 5 Km Hobby. Z pohledu diváka se bylo pořád na co koukat. Chvíli po startu Hobby závodu přibíhali první závodníci, takže hodinová hluchá místa opravdu nehrozila. Mimo to panovala v areálu doslova rodinná atmosféra.
Právě atmosférou je Alisrun jedinečný. Nejen že se prostřednictvím závodu finančně podporuje spolek Nikdy nejsi sám, ze závodu je prostě cítit, že je dělaný srdcem.
Nedalo mi to a zeptala jsem se hlavní organizátorky Aleny Ciencialové na pár otázek. Zajímalo mně, co jí vedlo k zorganizování závodu a jakou má vizi do budoucna.
Hlavní myšlenkou k samotnému vzniku závodu byla pomoc ostatním. Závodů, jež finančně podporují jednotlivce či organizace je sice spoustu, nicméně v blízkém okolí takový závod chybí. První ročník byl zaměřen na pomoc a rozvoj péče pro seniory. Další dva ročníky pomáhají organizaci Nikdy nejsi sám. Ta nabízí pomoc handicapovaným dětem a jejich rodinám. Loni se takto podařilo vybrat bezmála 25 000 Kč.
Organizovat závod v kruhu přátel není úplně jednoduché. Aby se závod posouval dál, je nezbytná jakákoliv pomoc – od dobrovolníků, sponzorů, nadšenců, po samotné závodníky, kteří šíří hlavní myšlenku závodu dál.
Podtrženo sečteno Alisrun neodmyslitelně patří k závodům, na které se budu ráda vracet.